Etapa 3. Platamonas, Řecko (700 km)
V pondělí nás čekala nejdelší etapa. V plánu bylo dojet Srbsko, projet Makedonii s cílem už v Řecku. Domluvili jsme se, že posnídáme až někde po cestě, protože po cca 100 km jsme stejně museli natankovat. Někdo ještě zašel do místního krámku si něco koupit a kolem desáté hodiny jsme vyrazili.
Po silnici 153 jsme se vrátili na dálnici A1 a vyrazili směr Niš. První asi 90 km úsek byl docela nezáživný, rovný, a přestože dálnice byla celkem nová asi dvakrát byl přes celou šířku neviditelný hrb, který nás skoro katapultoval ze sedaček.

Pauzu na snídani a tankování jsme udělali u benzínky u města Ćuprija. Tady jsme taky narazili na první skupinku motorkářů, kteří měli stejný cíl.
Další úsek byl zajímavější a po pár kilometrech se silnice začala kroutit a motat v údolí řeky Jižní Morava a jejich přítoků. Povolená rychlost byla někde stanovena jen na 100 km/h a bylo i na co koukat. Výhled na údolí, bublající řeku a skály podél nové silnice stál za to.
Po asi 180 km jsme zastavili natankovat u města Vladičin Han. Po pauze jsme vyrazili dál, a ještě několik kilometrů pokračovalo údolí řeky Jižní Morava a následně Moravica. Pak už se dálnice stáčí k hranici s Makedonií a na cedulích se začaly zobrazovat města Skopje a řecká Soluň. Celou cestu vládla modro modrá obloha, ale před hranicí se v dálce začaly tvořit mraky. Když jsme dorazili na hranici drobně pršelo. Tentokrát před námi bylo asi deset aut, ale docela rychle to probíhalo. Vše se řešilo u dvou okýnek, jedno okýnko srbská kontrola a ve druhém rovnou makedonská. Na srbské straně opět chtěli vidět jen pas, doklady od motocyklů a na straně druhé ještě pojištění. Moc hezká slečna na makedonské straně mluvila docela dobře česky a krásně se usmívala. U jednoho našeho člena odhalila neplatnou zelenou kartu, vysvětloval ji, že si omylem vyhodil tu platnou místo této prošlé a že jí má v mailu nebo v aplikaci pojišťovny. Makedonka, tedy s úsměvem povídá „Jiri, tady parkuj a hledej!“. Jiri tedy nejdříve asi půl hodin řešil jaký má heslo do mailu, který si před cestou měnil. Nakonec se mu podařilo vzpomenout a zdržení nám trochu pomohlo, protože mraky odtáhly. Jiri to stejně bude mít večer drahý.
Průjezd Makedonií je poměrně zajímavý a jen 170 km dlouhý. Ačkoliv jsme Makedonií jen projeli, a po dálnici A1/M1, je to poměrně zvláštní úsek. V Makedonii je také mýtný systém, ale na každé mýtné bráně se hned platí. Od hranic jsme ujeli asi 40 km a dálnice se roztrhne a dalších asi 30 km není vidět protisměr. Dálnice se v podstatě změní na dvouproudou okresku s omezením rychlosti 80 - 100 km/h a kroutí se kaňonem mezi horami a podél řek Pcinja a Vardar. Po cestě je i několik zřícenin a poutních míst. Asi v polovině tohoto úseku je zcela nepochopitelně mýtná brána. Samozřejmě logiku to dává, protože v těchto místech je sjezd směr rekreační zónu u jezera Mladost, ale když tam jedete přijde vám to zvláštní. Dálnice se pak u města Veles zase spojí a až na hranice zbylých 100 km se jede stále zajímavou vysočinou. U hranice z Řeckem jsme dali asi po 230 km po tankování pauzu a vyzkoušeli místní hospůdku Porta EU hned vedle benzínky. Musím říct, že jídlo bylo úžasné se skvěle přátelským personálem, prostě nezapomenutelný zážitek. Toto místo vřele doporučujeme!
Po cca hodině jedeme dál, máme před sebou ještě 150 km do našeho cíle městečka Platamonas.
Na hranicích to zase moc netrvalo do půl hodiny už jedeme v EU směr Thessaloniky. Musím říct, že prvních asi 60 km v Řecku bylo hrozných. Silnice nebo dálnice byla děravá, rovná, široká a člověk ani pořádně nevěděl kolik má jet, protože všichni okolo jeli jinak. Další úseky už byly lepší, ale v Řecku jsou snad mýtné brány na každém rohu, takže každou chvíli stojíme a platíme i třeba 50 centů. Podél Egejského moře přes město Katerini po dálnici A1 dorážíme před 22 hodinou na ubytování. Místní majitel byl velmi ochotný, a i s námi trochu popil. Někdo se dokonce šel vykoupat do nočního moře.
Večer jsme trochu protáhli, protože další den byla v plánu kratší, spíše výletní etapa.

Etapa 4. Metsovo, Řecko (210 km)
Probuzení další den bylo s výhledem na moře, které jsme už večer moc neviděli. Malebné městečko Platamonas je menší, ale klasické pláže, přístav kolonáda a spoustu penziónů a hotelů. Dnes byla na programu trasa 210 km s návštěvou a výjezdem na kláštery Meteora s cílem v horském městečku Metsovo.
Od hotelu jsme vyrazili po výborné snídani asi po jedenácté hodině, a protože od hotelu to byla jednosměrka museli jsme kousek projet městem. V jednom kousku se jelo i brodem, naštěstí koryto nebylo moc naplněno. Pak jsme odbočili zpět na dálnici A1 směr Larisa a znovu zaplatili mýto při nájezdu. Asi po 30 km jsme konečně sjeli z dálnice a vydali jsme se po silnici 1 na Larisu a pak po silnici 6 na město Trikala. Úsek mezi Larisou a Trikalou je asi 60 km dlouhý a motá se mezi vesničkami, které nejsou vidět, takže chvílemi to vypadá jak území nikoho. Po cestě je vidět lom, hřbitov zemědělské techniky a sem tam občas je vidět chumel větví jak na divokém západě. Silnice 6 objede Trikalu a dál pokračuje ve směru Kalampaka a Meteora. Hned za Trikalou jsme natankovali po dnešních asi 120 km. V tu chvíli se zrovna honily mraky, chvilku drobně pršelo a v dáli se blýskalo. Naštěstí přeháňka nebyla dlouhá a bouřka šla jinam. Na odbočku na Meteoru to bylo asi 10 km.
Pak jsme odbočili podle ukazatele na Meteoru najeli na okruh podél klášterů. Celý okruh začíná před Kalampakou, končí za městem a má celkem asi 15 km. Celý úsek kolem těchto klášterů je nejdříve stoupaní plných zatáček s krásnými výhledy a pak samozřejmě klesání plných zatáček. V prostřední části se nachází ten největší klášter a je u něj i parkoviště. Samozřejmě je možné navštívit i vnitřek klášterů. Tady doporučuje podrobně sledovat otevírací dobu, protože každý klášter může a má jinou. A hlavně do všech klášterů je povolen vstup pouze ve slušném oblečení, tzn. vždy dlouhé kalhoty a zahalená ramena. Do všech klášterů se platí vstupné zvlášť u vchodu (nelze rezervovat online) a činí 3.00 EUR (děti do 12 let mají vstup zdarma).

Kláštery Meteora - Meteora, neboli „visící ve vzduchu“ je shluk klášterů pravoslavné církve vystavěný na pískovcových skalách středního Řecka. Celkem na pitoreskních často takřka kolmých slepencových skalách najdete 6 klášterů otevřených pro veřejnost. Při pohledu z dálky kláštery často působí jako podivná orlí hnízda ve zdánlivě zcela nepřístupném terénu. Oblast klášterů svaté Meteory je zapsána na seznamu UNESCO a řecká vláda dokonce vydala samostatný zákon na ochranu kulturního dědictví tohoto konkrétního místa.
Oblast monastýrů je často označována jako osmý div světa a rozhodně po právu. Z rozlehlé roviny regionu Thesálie se náhle vynořují mimořádně fotogenické pískovcové skály, které doslova trčí z krajiny až do výšky stovek metrů s prakticky kolmými stěnami. Na jejich vrcholcích jsou pak doslova přilepené pravoslavné kláštery a dodnes není zcela jasné, jak je mniši v minulosti vystavěli. Je pravdou, že většina klášterů stojí na skalách, na které je alespoň z jedné strany přístup ze strany zvedajícího se pohoří, nicméně i tak museli mniši při stavbě klášterů překonávat mnohasetmetrová převýšení do skoro kolmých svahů. Není přesně známo, kdy byl vybudován první klášter, proto se za nejstarší považuje Megalon Meteoro ("Velký vznášející se ve vzduchu" - odtud pochází pojmenování v množném čísle "Meteora") s dochovanou historií a jasný datem vzniku v roce 1356, když jej založil mnich Athanasius z mnišského státu Athos na Chalkidiki. V průběhu 14. až 16. století zde vyrostlo celkem 24 klášterů, do dnešních dob se dochovalo pouze 6, ze zbylých jsou patrné ruiny nebo jen malé části staveb. Výstavba klášterů byla nesmírně náročná a jediným nástrojem, kterým si mniši pomáhali, byla kladka. Veškerý materiál se vynášel po žebřících v nůších. S rozvojem turismu byly během 20. století ke klášterům postavena silnice vinoucí se průsmyky a horami, od parkovišť pak k některým klášterům vedou můstky nebo oplocené cestičky.

Seznam klášterů - vstupné a otevírací doba:

Velká Meteora (Megalo Meteoro)
Nejstarší klášter z roku 1354 je zároveň největší. Nadchnou zejména bohaté fresky v centrálním kostele a malé Muzeum Meteory se zajímavými artefakty. Klášter leží ve výšce 613 metrů a od parkoviště k němu vede 115 schodů.
otevírací doba (1.4. – 31.10.): 9:30–15:00, úterý zavřeno
otevírací doba (zima): 9:30–14:00, úterý, středa, čtvrtek zavřeno

Varlaam
Druhý nejstarší klášter je zasvěcen všem svatým a pochází z roku 1350 otcem Varlaamem, kompletně přebudován byl však roku 1518. Uvnitř zaujme ozdobná malba na stěnách i stropu v kapli Catholicon, která se řadí k nejkrásnějším ze všech klášterů. Ke vstupu vede 195 schodů od parkoviště.
otevírací doba (1.4. – 31.10.): 9:00–16:00, pátek zavřeno
otevírací doba (zima): 9:30–15:00, úterý, a pátek zavřeno

Roussanou
Druhý nejmenší klášter byl vybudován nejspíš ke konci 14. století, ale hlavní kostel mniši postavili až roku 1545. Interiér zaujme především krásnou klášterní zahrádkou. I když je Roussanou 2. nejmenší a nejméně zajímavý, otevře se od něj jeden z nejkrásnějších výhledů, kdy jsou v jednom jediném směru vidět hned 3 kláštery. Do Roussanou nevedou schody, ale jen asi 200 metrů dlouhá příkrá dlážděná cesta od silnice.
otevírací doba (1.4. – 31.10.): 9:00–16:00, středa zavřeno
otevírací doba (zima): 9:30–14:00, středa zavřeno

Klášter sv. Štěpána (Agios Stefanos)
Jediný ženský klášter v Meteoře pochází nejspíš z konce 14. století a za návštěvu rozhodně stojí jeho hlavní kaple, která se pyšní těmi nejkrásnějšími freskami ze všech klášterů. Agios Stefanos je jediný klášter viditelný z Kalambaky, protože je nejníže položený a nejsnáze dostupný, s parkovištěm je spojen pouze krátkým mostkem.
otevírací doba (1.4. – 31.10.): 9:00–13:30 a 15:30–17:30, pondělí zavřeno
otevírací doba (zima): 9:30–13:00 a 15:00–17:00, pondělí zavřeno

Klášter sv. Trojice (Agia Triada)
Vystaven byl mezi lety 1438 až 1476 a patří mezi nejméně navštěvované a nejhůře dostupné. Od silnice vás čeká nejprve asi 400 metrů po dlážděné cestě a pak ještě 140 nepravidelných schodů. Zaujme tradičně bohatě zdobený hlavní kostel, který však patří k ze všech klášterů k nejmenším.
otevírací doba (1.4. – 31.10.): 9:00–17:00, čtvrtek zavřeno
otevírací doba (zima): 10:00–15:00, středa a čtvrtek zavřeno

Klášter sv. Mikuláše (Agios Nikolaos Anapasfas)
Nejmenší klášter se tyčí nad vesnicí Kastraki a zároveň krčí pod mohutnými skalními masivy. Právě mimořádné výhledy na okolní krajinu sem přitahují nejvíce lidí. Interiéry zaujmou zejména nástěnnými malbami, ale kvůli velikosti je projdete během pár minut. Klášter pochází pravděpodobně z konce 15. století, ale stojí na zbytcích kostelů ze 13. století. Od silnice musíte vystoupat přes 130 schodů.
otevírací doba (1.4. – 31.10.): 9:00–17:00, otevřeno každý den
otevírací doba (zima): 9:00–16:00, otevřeno každý den

Po pár hodinách strávených v okolí klášterů jsme vyrazili dolů, zpět na silnici 6 a hned za městem je u silnice Cafe Restaurant Meteora. Jedná se spíš o takový bufet motorest nebo tak něco. Takže jsme tu dali rychlý oběd. Pak jsme vyrazili dál a před námi bylo stoupání do hor v úseku asi 40 km. Pokračovali jsme tedy dál po silnici 6 nyní směr Ioannina a Metsovo. Horský úsek byl trochu náročnější silnice byla úzká, občas byl před námi kamión a v horních úsecích bylo vlhko od nízkých mraků. V této části jsme projeli zalesněné pohoří v severní Trikale (Thesálie) v tzv. východním pokračování pohoří Pindus.
V celém úseku jsou krásné vyhlídky a samozřejmě jak už od Makedonie i v celém Řecku je potřeba dávat pozor na toulavé psy. Za poslední serpentinou se vystoupá a pokračuje už přivaděčem na dálnici A2, která vede z Igoumenitsy na západním pobřeží až skoro do Thessaloniky na pobřeží východním. V tomto úseku přes pohoří Pindus se jedná o spíše tunelový komplex. Takže hned po najetí na dálnici A2 jsme vjeli do tunelů a ty v podstatě vždy končili, jen kvůli sjezdům. Asi po 13 km jsme v mezeře tunelů sjeli na Metsovo a vystoupali asi 5 km a vjeli úzkými uličkami do centra města, kde jsme měli domluvené ubytování. Na jednom z vrcholků byl ještě vidět sníh. Městečko nebylo v tomto období tak plné turistů, ale pár lidí tam bylo. Taky jsme tu potkali skupinky motorkářů, kteří jeli také na Super Rally. Po krátkém lenošení jsme vyrazili do centra na večeři ochutnat místní speciality. Znovu se ukázalo, že Řekové saláty umí a pečené jehněčí přímo na ohni v restauraci taky stálo za to. Vyzkoušeli jsme místní ovčí sýr, místní pivko a jídlo zapili ouzem. Na závěr jsme ještě dostali dezert zdarma. Cenově to všechno vyšlo na poměrně slušný peníz, v sezóně to tu asi vypadá jinak. Po jídle jsme se prošli nočním městem a šli jsme spát.

Metsovo se nachází v nadmořské výšce 1200 metrů pod průsmykem Katara v pohoří Pindos. Starobylý ráz městu dodávají domky ze dřeva a kamene, zachovalé zvyklosti a tradice. Ačkoli je Metsovo snadno přístupné díky nové dálnici, zachovalo si svůj původní půvab. V Metsovu najdete muzeum tradičního umění Tossitsa, uměleckou galerii, pozoruhodný klášter Agios Nikolaos. Ochutnat můžete některou z místních gurmánských specialit. Nejen jako suvenýry si vychutnáte lahodné ovčí sýry. Každoročně od prosince do března se Metsovo mění v centrum zimních radovánek. Poblíž Metsova leží tři lyžařské areály. Některé prameny uvádějí, že již 2000 let př.n.l. byla část Epiru v oblasti Metsova osídlena. Ve 4. stol. př. n. l. zde žil Aithikes. Na původ samotného názvu „Metsovo“ existuje velké množství názorů. Jeden z nich např. říká, že pochází ze slovanských jazyků (mets+ovo - medvěd vesnice). Vzhledem ke své strategicky výhodné poloze bylo městečko Metsovo dlouhá léta pod tureckou okupací. V roce 1854 utrpělo Metsovo velké škody, způsobené vojskem Abdi Pasha, během povstání Metsovians. Úplného osvobození řeckou armádou se Metsovo dočkalo až v říjnu 1942. Díky pomoci místních rodáků a mecenášů došlo nejen k obnově částí města, ale také k ekonomickému a kulturnímu vzestupu Metsova. Například kostel sv. Jiří s ikonami z 18. století zrekonstruoval na vlastní náklady bývalý řecký poslanec Evropského parlamentu pan Janis Averof. Štědré dary stojí také za zřízením místního muzea v domě ze 17. století. Nemalý podíl na rozvoji města má Nadace Barona M. Tositsase, založená v roce 1948.