FH-DCE Super Rally® 2023 - Igoumenitsa, Řecko (část 1.)

Vytvořeno: 27 červenec 2023
Zobrazení: 713

Rok: 2023
Termín akce: 24. 5. - 28. 5. 2023
Termín cesty: 20. 5. - 31. 5. 2023
Motocykl: Harley-Davidson Dyna
Délka trasy: 3500 km
Poplatky: Maďarsko - dálniční známka 10-ti denní 2 750.00 HUF, Srbsko - mýto 1 210.00 RSD, Severní Makedonie - mýto 320.00 MKD, Řecko - mýto 6.00 EUR
Cesta zpět: Itálie - mýto 27.20 EUR, Rakousko - dálniční známka 10-ti denní 5.80 EUR,

průjezd A10 dálnice Tauern 13.50 EUR

Trajekt:
rezervace 02/2023 Minoan Lines-Grimaldi Group Company (8 lidí a 6 motocyklů) - Neděle 28.5.2023 22:00 Igoumenitsa - Ancona 1304.40 EUR (doba jízdy 20 h)

Plán trasy:

Cesta tam:
Praha (D1, D2), Bratislava (D2, M15, M1), Veszprém (82, 8), Balatonalmádi, Enying (71, 7, 64), Baja (61, M6, M9, 51, 511), Tompa (511, 55, 53), Beograd (11, A1), Smederevo (A1, 155, 153), Vranje (153, 155, A1), Gevgelija (A1/M1), Platamonas (A1/E75), Kalampaka/Meteora (A1, 6), Metsovo (6, A2), Igoumenitsa (A2), Drepano Beach (6)

Cesta zpět: Igoumenitsa (6), Ancona (trajekt), Ravenna (A14, SS3Bis, SS16), Lido di Volano (SS16, SS309), Venezia (SS309, SR11), Golling an der Salzach (A4, A23, A2, A10, 159), Praha (159, A10, A1, A7, S10, 310, 3, D3, 3, D1)

Realita: Vše klaplo podle plánu. Po rychlém přesunu k Balatonu jsme projeli Maďarsko spíše po okreskách. Pro vstup do Srbska jsme vybrali přechod u města Tompa. Srbská a Makedonská dálnice je super z větší části se jede v kaňonech. Jih Srbska je famózní a ani vám nepřijde, že jedete po dálnici. Úsek v Severní Makedonii, kde se dálnice roztrhne a cca 30 km nevidíte protisměr a kličkujete v horách je taky nádherný. V Řecku jsou silnice dost nevyzpytatelné, a i za sucha je potřeba jet s respektem. Přesun severní částí od Egejského moře až do Igoumenitsy k moři Jónskému je taky nádherný. Kolem měst Larissa a Trikala to vypadá jak na poušti a někde ve Státech. Od Trikaly na Kalampaku a Meteoru a dál na Metsovo se klikatí horské zatáčky. Na cestu zpět jsme využili trajekt do Ancony a Itálií jsme projeli až k Benátkám podél pobřeží. Potom už jsme najeli na rutinu a zvolili přesun až domů s přespáním před Salzburgem. Myslím, že jsme po cestě viděli mnoho zajímavostí a užili jsi spoustu dobrodružství.

Etapa 1. Balaton, Maďarsko (500 km)
V letošním roce jsme vyrazili v početnější skupině, a to šest motocyklů a osm účastníků. Cestu jsem zvolil tam po ose a zpět s využitím trajektu na Itálii. Přípravy a různé debaty už samozřejmě klasicky u piva začaly někdy na podzim, ale nic zásadního a všichni to v podstatě nechali na mě. Takže jsem naplánoval cestu řekněme různorodě a doufal jsem, že nám všechno klapne. Když se blížil termín odjezdu, tak se jako vždy šířila nervozita, a to hlavně od účastníků, kteří zase tak často nevyráží za hranice všedních zážitků. Tím, že cesta vedla přes Srbsko a Severní Makedonii jsme hlavně řešili ať má každý platný pas, doklady od motocyklu a pojištění.
Sraz jsme měli v sobotu 20. května na D1 na benzince na 33 km. První etapu cca 500 km jsem zvolil s rychlým přesunem k maďarskému Balatonu. Takže Praha, Brno, tankování, Bratislava, tankování na hranicích s Maďarskem a po 400 km už konečně sjezd z dálnice. Takže na M1 na exitu 119 jsme konečně sjeli na silnici 82 směr Veszprém a Balaton. Tuhle cestu už jsme kdysi jeli na sraz H-D, který se u Balatonu koná každý rok. První úsek silnice 82 je sice rovina, ale pak se začne kroutit a stoupat. Zvlášť úsek kolem města Csesznek s výhledem na zříceninu místního hradu je krásný a po dálnicích a hlavně, že v Maďarsku je to všechno spíše placka stojí za to. Ve Veszprému jsme natankovali a dali menší pauzu. Do cíle to bylo asi 20 km a chtěl jsem vždycky natankovat před cílem, aby se ráno dalo hned vyrazit. Pak jsme najeli na okruh města na silnici 8 a po chvíli sjeli na město Balatonalmádi kde jsme na břehu Balatonu měli domluvené první spaní. Bydlení bylo za super cenu a v dobrém místě. Tím, že sezóna teprve začínala nebylo všude tolik lidí. Takže někdo šel vyzkoušet hned po příjezdu teplotu největšího maďarského bazénu. Vedle hotelu byl perfektní kiosek kde se dalo popít a perfektně najíst. Místní rybí speciality byly luxusní. U pivka jsem zbytek výpravy seznámil s etapou na další den a kolem půlnoci jsme šli spát.

Balaton (česky Blatenské jezero) - je největší sladkovodní jezero střední Evropy s rozlohou 596 km2. Je relativně mělké, průměrná hloubka je 3 m, největší pak 12 m, díky tomu se rychle prohřívá. V zimě Balaton pravidelně zamrzá. Jezero vzniklo větrnou erozí a tektonickými posuny asi před 15 000 lety. Jezero se rychle zanáší sedimenty, proto se čím dál tím zmenšuje. Původně bylo jezero bezodtokové, ale v 19. století se kvůli velkému kolísání hladin rozhodlo, že se vybuduje odvodňovací kanál, který hladinu stabilizoval. Po vybudování Sió kanálu v roce 1862 hladina jezera klesla o 3 m. Kanál je propojen s jezerem pomocí plavební komory u přístavu v Siófoku. Sió kanál je celkově 14 km dlouhý a posléze ústí do stejnojmenné řeky, která se vlévá do Dunaje. Při vyšším stavu vody je Sió kanál splavný.

Etapa 2. Smederevo, Srbsko (500 km)
Ráno po snídani a zaplacení jsme vyrazili dál. Cíl dnešního dne byl Dunaj a spaní kousek u srbského Smedereva. Najeli jsme na silnici 71 a přes Balatonfüzfö a Balatonkenese jsme objeli Balaton v horní části s výhledem na „moře“ a zaparkované lodě v záři ranního slunka. Jeden z účastníků prudil už od večera, že potřebuje zastavit někde u nějakého obchodu, protože si zapomněl boty na přezutí, takže jsme ještě udělali rychlou zastávku v jednom z místních shopů. Pak jsme najeli na silnici 64 a přes město Enying dál na silnici 61 ve směru na Dunaföldvár, kde jsme asi po 90 km najeli na dálnici M6 ve směru na Szekszárd. Dálnice M6 je spojka na Chorvatsko, ale ještě jim kus chybí. Nás to moc nezajímalo, protože nás zajímal úplně jiný směr, takže po cca 55 km jsme sjeli na exitu 149 na M9. Tato silnice není moc dlouhá, v tomto úseku asi 17 km a ač se podle map a navigace zdá, není to dálnice. Silnice vede přes celkem nový most přes Dunaj, Szent László híd.

Most Szent László spojuje Zadunajsko s Alföldem severně od Szekszárdu. V hovorovém jazyce se mu dokonce říká Szekszárdův most. Most se nachází v říčním kilometru 1498,79. Výška mostního otvoru je 9,5 metru a šířka splavného mostního otvoru je 100 metrů. Skládá se ze dvou lužních mostů a 520,5 m dlouhého koryta řeky s roztečí otvorů 80 m+3×120 m+80 m. Rozpětí záplavových mostů jsou 3x65,5m. Do provozu byla předána 4. 7. 2003. Po 73 letech to byl první nový most na Dunaji, který nebyl postaven v Budapešti. S délkou 919,6 m byl v době své výstavby nejdelším silničním mostem v zemi. Přes tento most prochází dvouproudá silnice M9, která spojuje dálnici M6 a silnici 51. Podle plánů bude tento 20 kilometrový úsek součástí okruhu, který povede ze Šoproně blízko jižních hranic země do Szegedu, čímž bude dokončen radiální systém dopravy zaměřený na hlavní město.

Přejezd je bez problému s krásným výhledem na Dunaj. Silnice M9 končí kruhovým objezdem a dál jsme najeli na silnici 51 ve směru na město Baja. Za cca 16 km jsme najeli na silnici 511 a v Baje dali pauzu a tankování.
Na hranice se Srbskem jsme to měli už jen cca 60 km. Takže už jsme se připravovali, jak to bude vypadat, jaká tam bude fronta atd. Vrátili jsme se na 511 a za chvíli jsme odbočili na silnici 55 ve směru na Szeged. Celou cestu bylo vidět, že se pohybuje kolem hranice EU a sem tam bylo vidět hlídky a kontroly. Asi po 40 km jsme odbočili na silnici 53 směr Tompa a hraniční přechod. Už za chvíli bylo vidět spoustu odstavených kamionů podél silnice na trávě a štěrku, nikde žádné odstavné parkoviště apod. Takže různorodý přesun přes Maďarsko máme za sebou. Silnice dobrý a bylo i co vidět. Nyní nás čeká úplně jiný kraj.
Přechod Tompa jsme si vybrali schválně. Za prvé proto, že se nejede hlavním tahem a za druhé proto, že pro přejezd do Srbska se nedoporučuje použít hlavní přechody, jako nejbližší přechod Röszke - Határátkelő, kde bývá kolona na několik hodin. Když jsme dorazili na čáru, tak bylo před námi 5 osobních aut. Hned u přejezdu jsou veřejné toalety zdarma. Po 20 - 30 minutách jsme na řadě. Maďarský celník, který působil celkem tvrdě se jen drobně usmíval a chtěl vidět jen pasy a doklady od motocyklů. Během 20 minut jsme byli pryč. V další kukani už na srbské straně se scénář opakoval, tady ještě proběhlo klasické pochválení vozidla a čau jsme v Srbsku.
V protisměru byla obrovská kolona kamionů a kolem se motalo nepočítaně osobních aut. Všechna auta a motorky se snažily vymotat z kolony kamionů, aby se dostaly na přejezd, který byl pro osobní přepravu v podstatě volný. Takže nás to trochu bloklo hned na prvním kruhovém objezdu hned za čárou, kde někteří řidiči automobilů využili vjezd na kruhový objezd v našem výjezdu.
Pak už jsme najeli na novou silnici 11, která vlastně vede od hranic kolem města Subotica, aby se nejelo přes město. Po asi 25 km jsme najeli na dálnici A1 ve směru na Beograd. V Srbsku je mýtný systém, takže po chvíli už je mýtná brána a bereme do kapsy první lístek.
Nyní jsme měli před sebou asi 150 km úsek až na plánovanou tankovací a občerstvovací zastávku. V tomhle úseku se taky poprvé objevila mračna a docela slušný vítr. V jednu chvíli jsme museli u jedné nefunkční benzínky zastavit, jestli se někdo nechce třeba přiobléct nebo nepoužít nepromoky. Jak se ukázalo, tak je stejně skoro nikdo neměl. Ani my je nevozíme. Podle meteoradaru se to mělo posunovat tak, že nás to mohlo minout. V dalších asi 10 km jsme už najeli na mokrou silnici, ale pak už zase slunečno a sucho.
Mezi exitem 18 a 19 byla mýtná brána, kde jsme zaplatili první úsek a za mýtnou branou jsme zastavili na plánované benzince po cca 220 km od posledního tankování. Celkem jsme zatím ujeli 400 km.
Po delší pauze jsme se vydali dál. Do cíle už to bylo cca 100 km. Dálnice A1 se za 20 km rozdělí a dá se sjet na A3 na Beograd a projet městem, to jsme nechtěli kvůli provozu. Takže jsme pokračovali dál na město Niš. Okruh kolem Beogradu je v celku v pohodě, ale není úplně dokončený. Chybí posledních pár km, než se to zase za Beogradem spojí. V posledním úseku to moc nejelo a kamiony před nájezdem se nedají předjet. Pak jsme pokračovali dál asi 30 km a z dálnice jsme sjeli na silnici 153, která vede podél Dunaje. Ještě u malé benzínky jsme koupili nějaké pivko na večer a dojeli až k domluvenému bydlení. Tam už na nás čekala paní, která nám řekla kde, co je, kam se můžeme jít v okolí najíst a zítra, že máme zabouchnout. Byla nám doporučena restaurace, která má prý jen jednu jedinou nevýhodu a to je, že z ní není vidět Dunaj. Takže jsme vybalili, za barákem v altánku spláchli prach, omrkli poměrně slušně rozjetý a už široký Dunaj a vyrazili do nejbližší doporučené restaurace na kus flákoty. Místní speciality byly luxusní a pan majitel byl velmi ochotný.

Dunaj (německy Donau, maďarsky Duna, rumunsky Dunărea, anglicky Danube) je po Volze druhá nejdelší řeka Evropy a 30. nejdelší na světě, která protéká územím celkem 10 zemí (Německa, Rakouska, Slovenska, Maďarska, Chorvatska, Srbska, Bulharska, Rumunska, Moldavska a Ukrajiny). Délka toku činí 2811 km. Povodí má rozlohu 801 463 km² (téměř 8 % plochy Evropy). Dunaj má mezi světovými řekami několik prvenství: leží na něm nejvíce hlavních měst (4: Vídeň, Bratislava, Budapešť a Bělehrad), protéká nejvíce státy (10) a také na jeho povodí je nejvíce států (20 včetně Kosova).
Dunaj pramení ve Schwarzwaldu na jihozápadě Německa a vzniklý veletok ústí mohutnou deltou do Černého moře. Dunaj protéká geologicky a geomorfologicky velmi pestrým a složitým územím, mezi Českým masivem a Alpami, Karpatskou kotlinou, Valašskou nížinou a několika velkými průlomy.

Uložit
Cookies uživatelské preference
Naše webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Tím, že tyto stránky dále používáte, s tím souhlasíte.
OK
Odmítnout vše
Další informace
Analytics
Nástroje používané k analýze dat k měření efektivity webu a k pochopení jeho fungování.
Google Analytics
OK
Odmítnout