Etapa 5. FH-DCE Super Rally® 2023 - Igoumenitsa, Řecko (120 km)
Po luxusní horské snídani s vůní sýrů, platíme, balíme a vyrážíme na sraz. Úzkými uličkami jsme se vymotali z městečka a přes silnici 6 jsme najeli znovu na dálnici A2 ve směru na Ioannina a zase jsme vjeli rovnou do tunelu. Po asi osmém tunelu přestávám tunely počítat, ale za chvíli se začnou dělat větší mezery a je i něco vidět. Chvíli si člověk připadal jak v metru. Asi po 90 km končí pohoří Pindus a trochu začneme klesat. V dálce už je vidět moře.
Ještě jsme zastavili na benzínce asi 15 km před městem Igoumenitsa. Teplota už byla krásně letní, a ne jako v horách, ale i tam jsme nějak nemrzli. Po chvilce jedeme dál a za zmíněných 15 km sjíždíme do města
Igoumenitsa, kde už potkáváme spoustu motocyklů. Většina přijela trajekty nebo z jiného směru. Pořadatel měl letos perfektně vyřešen příjezd a lístky se dali vyřešit už v přístavu ve Welcome Pointu. To bylo perfektní, protože nebyla vůbec fronta na hlavní bráně do areálu, ale dalo se v klidu zaparkovat na velkém parkovišti v přístavu a úplně na pohodu si zajít koupit lístky. My jsme měli lístky zakoupeny předem, takže jsme měli menší frontu při odbavení. Páska na ruku, klasický vstupní balíček a vyřízeno. Chvíli jsme koukali, kdo tady už je, odkud kdo přijel a pak jsme vyrazili do asi 7 km vzdáleného areálu Drepano Beach.
Na hlavní bráně nás ani nezastavovali a stačil jen pohled na pásek na ruce. Od brány se projela delší zatáčka a pak přes hráz na kosu kde Drepano Beach byla. Hned jsme našli přátelé, co dorazili před námi a zablokovali kus kempu. Po přivítání jsme začali stavět kus stanového městečka. Místo jsme měli dokonalé, kousek sprchy, záchody, market zóna, místní obchod, a hlavně kousek do moře. Centrum dění taky nebylo daleko, ale zase ne tak blízko, aby například kravál z hlavního pódia rušil naši zónu. Takže hurá jsme tady!
FH-DCE Super Rally® 2023, Igoumenitsa, Řecko
Po stabilizaci základny a postavení bydlení jsme vyrazili na průzkum, zjistit kde co je. Někdo vyrazil rovnou na koupačku, někdo omrknul shopy a někdo se vyrazil najíst. Základ je si jít koupit srazová trika a další srazový suvenýry. Výběr byl poměrně velký, trika, mikiny, odznaky, osušky, čepice, samolepky, nášivky atd. Od stanu do moře to bylo asi 30 metrů, takže taky velká pohoda. Do centra dění se dalo dojít po pláži nebo po silnici středem kempu. Výběr občerstvení nebyl sice tak velký, ale byl bez fronty a vše bylo čerstvé. Na výběr byla ryba, saláty, špagety, steak atd. Všude samozřejmě byl k dostání kus flákoty na špejli a všude bylo spoustu místního piva. Obsazenost naší základny se během srazu měnila, protože ne každý zůstal až do konce a někdo naopak dorazil průběžně během akce. Večery jsme pak trávili na základně nebo jsme vyrazili podle programu na hlavní podium na koncerty. Také bylo možné navštívit tzv. Stěnu smrti, klasická pouťová atrakce nebo menší výstavu starých motocyklů. Během dne se občas někdo jel mimo areál projet nebo se někam najíst nebo se jen tak povaloval mezi základnou a mořem. Prostě pohoda a zevlování. Z pláže bylo možné při zevlování sledovat pendlování trajektů z nebo do přístavu v Igoumenitse. Byla také možnost využít trajekt a jet se projet na celý den na nedaleký ostrov Corfu.
Snídaně opět zdarma ke vstupu, jak tomu již několik let je a tentokrát ve složení: 0,5 L pomerančová limonáda, hruška, malá bageta se šunkou a sýrem a balený croissant. Výdej fungoval rychle a nečekaně bez fronty. Hrušek jsme za těch pár dní nasbírali požehnaně.
Počasí nám vycházelo perfektně nebylo vedro, ale krásné letní počasí. Každý den i pršelo, sice třeba jen 10 minut jednou snad i 20 minut, ale krásný letní deštík jen spláchnul prach. Bouřky bylo vidět v dálce, ale ty se většinou držely v horách. V sobotu večer jsme pak šli na vyhlášení a závěrečný ceremoniál a opět jsme zjistili, že nikdo z nás nevyhrál ve slosování o nový motocykl H-D, tak snad příště.
Nedělní den už byl ve znamení balení. Pár přátel odjelo už v sobotu, ale větší část nás zůstala až do konce. Od rána se pomalu balilo, někdo už mizel dopoledne a naše skupina vyrazila jako poslední do přístavu směr Itálie.
Etapa 6. Ancona, Itálie (Trajekt - 800 km / doba jízdy 20 h)
V přístavu se už tvořily hloučky a přístav začínal praskat ve švech. V asi hodinových rozdílech vyjížděly lodě směr Brindisi, Bari a Ancona. Měli jsme ještě časovou rezervu a po vyzvednutí palubenek jsme zašli do nedaleké restaurace na jídlo. Musím říct, že pecka! Určitě můžeme doporučit restauraci Stathmos sto limani s příjemným personálem a velmi starou majitelkou kuchařkou, která si pak s námi šla popovídat a vyslechnout si, jestli bylo všechno v pořádku. Pak jsme se vrátili k motocyklům a pomalu jsme se přesunuli na vyznačené místa pro nalodění a vyhlíželi jsme přijíždějící trajekt. Původně nám to mělo jet 21.30 hod., ale nakonec jsme jeli ve 22.00 hodin. Trajekt tedy ve 23.00 hod. opustil přístav Igoumenitsa a vyplul směr Ancona v Itálii.
Na trajektu bylo pár barů a jídelna, která pravidelně zavírala a otvírala v čas večeří a obědů. Část plavby jsme strávili na palubě a v kajutě.
Etapa 7. Lido di Volano, Itálie (220 km)
Trajekt měl samozřejmě zpoždění a do Ancony přijel dost pozdě a než jsme vyjeli z trajektu a vymotali se z města byla už skoro tma. Spaní jsme měli domluvené za Ravennou přímo u moře. Takže z přístavu jsme vyjeli a asi za 15 km jsme najeli na dálnici A14 ve směru na Bolognu. Při nájezdu klasicky dálniční lístek a po cca 120 km při sjezdu jsme zaplatili skoro 3x tolik co v Makedonii a Řecku. Po silnici SS3bis jsme ujeli asi 25 km a najeli na SS16 už ve směru na Benátky. Po 160 km jsme zastavili na tankování a velmi malou přestávku, protože bylo nutné zavolat na ubytování, že fakt jedeme, ale do určeného času to nedáme. Pak jsme sjeli na SS309 a podél pobřeží s vůní moře, které už samozřejmě nebylo vidět jsme ujeli asi 30 km a odbočili na Lido di Volano, kde už nás očekávali. Příjezd přesně v 0:00, takže dobrou.
Etapa 8. Golling an der Salzach, Rakousko (500 km)
Ráno jsem šel zkontrolovat moře a pláže. Klasický italský písek a nikde nikdo. Po snídani jsme vyrazili a podél pobřeží pokračovali směr Benátky. Takže přes městečko Bosco Mesola a po velmi úzkých cestách až jsme zase najeli na SS309. Původní plán byl, že se stavíme v Benátkách, ale protože bylo poměrně vedro většina neměla moc zájem, a tak jsme u Benátek najeli na dálnici A4 a po chvilce zastavili na tankování. Pak už to v podstatě byl jen nucený přesun, takže A4 směr Trieste po cca 60 km sjet na A23 směr Udine/Tarvisio a po 110 km směr Villach. V Rakousku dálnice pokračuje jako A2 a po 20 km další pauza po 200 km. Meteoradar ukazoval, že jdou dešťové mraky, a že je tentokrát asi chytneme. Hned u Villachu po najetí na A10 ve směru na Salzburg začalo prskat a asi 30 km pršelo. Naštěstí jsme pak rychle uschli a další drobný dešť už nás moc nezmáčel. V Gollingu jsme hned zajeli k benzince a nakoupili nějaký pivko na večer. Ubytovali jsme se v levném penzionu a po malém oddechu jsme vyrazili do centra města na večeři. Na výběr nebylo moc možností, ale kousek od náměstí jsme narazili na příjemnou hospůdku, kde perfektně vařili.
Etapa 9. Pr
aha (420 km)
Poslední etapa už byla rovnou domů, ale večer nás ještě napadlo zastavit se po cestě u kámošů na kafe. Takže jsme se od penzionu vrátili zpět na dálnici A10 ve směru na Salzburg a po asi 25 km jsme najeli klasicky na A1 směr Linz a pak už po A7 a rychlostce S10 jsme se napojili na nedálnici 310 už na naší straně. Na hranicích jsme dotankovali a před Budějkama to začalo houstnout, takže jsme se museli vymotat ve středečním provozu. Výjezd z Budějic už šel za chvíli po najetí na D3 jsme sjeli na Ševětín do námi oblíbené kavárny H-D Club Cafe, kde jsme dali kávu nějakou zmrzlinu. Tady jsme v podstatě výpravu ukončili, protože další zastávka už byl každý doma.