San Michele, Bastia (140 km)
Ve středu se nám moc nechtělo jezdit daleko a tak jsme se jeli „jen“ projet směr pláž. Tentokrát jsme vyrazili po D81 opět směr Saint-Florent, ale hned za městem jsme se na kruháku vydali směr Oletta po silnici D82. Původní záměr byl přejet na východní pobřeží jinou trasou a pak se někde vykoupat pod Bastií. A zároveň jsme chtěli zjistit, která pláž by se mohla hodit poslední den, až budeme čekat na trajekt. V Olettě byla nečekaně ve stoupaní prudká pravá zatáčka a jak už bývá zvykem, vždycky jede něco většího proti, tentokrát myslím hasičský vůz.

Za Olettou na větším kruháku, kde je několik možných odbočení, jsme se vydali po D5 směr Murato. Cesta do Murato je dlouhá asi 5 km, ale před Murato je nádherný kostel San Michele.

Jedná se o románský kostel z dvanáctého století, který byl postaven v roce 1280 a je zdobený výrazným asymetrickým vzorem z tmavě zeleného a šedobílého mramoru. Podle informací, které jsme zjistili, je možné si vypůjčit na úřadě klíč a dostat se dovnitř. Tuto možnost jsme, ale nevyzkoušeli.

Celé místo kolem kostela působí trochu zvláštně, klidně a zajímavě. Po cca hodince na tomto klidném místě pozorováním okolí, kolemjdoucích, jen pozvolna přijíždějících a dvou pasoucích se krav, jsme vyrazili dál. Vrátili jsme se 5 km na kruhák a odbočili na D82 směr Bastia. Pozn. Je také možné vyrazit po D62, která na východním pobřeží končí pár kilometrů blíž k Bastii. Silnice D82 se točí kolem kopců a končí na rychlostní silnici N193. Napojení je samozřejmě přes kruhový objezd, ale hned u druhého výjezdu je servis motocyklů s barem a kavárnou. V Corsica Motorcycles je samozřejmě možné koupit i nějaké oblečení jako trička apod. Zdá se, že umějí vyřešit i problémy na motocyklech, které se mohou přihodit na cestách. Zrovna si tam někdo vyzvedával stroj po drobné opravě. My jsme si to u nich prohlédli a dali jsme si kávičku. Personál byl velmi ochotný a milý. Pak jsme si udělali ne moc záživné kolečko kolem Laguny u Biguglie a kolem letiště se vrátili zpět na rychlostní silnici N193 a dojeli až na kamenitou pláž Lavasina nad Bastií. Na to, že jsme nechtěli moc jezdit, jsme stejně nakonec ujeli asi 140 km.

Monte Cinto, Calvi (280 km)
Na čtvrtek jako na předposlední den na tomto krásném ostrově jsme naplánovali výlet do středu ostrova a to na nejvyšší bod Korsiky, Monte Cinto. Teplota v druhé polovině týdne šla rapidně nahoru, tak jsme si říkali, že v horách bude přeci jen lepší vzduch. Monte Cinto je nejvyšší hora Korsiky (2706 m n. m.).
Vyrazili jsme po D81 přes Saint-Florent a za městem se dál pokračuje pořád po D81, která vede v tomto úseku v neobydlené části, kde je možné si úsek obohatit několika vyhlídkami. Silnice je jedna z klasických korsických klikatic a končí na rychlostce N197, která vlastně spojuje jako hlavní tah východní a západní pobřeží mezi městy Bastia, L'Île-Rousse a Calvi.

Ze silnice N197, která pak navazuje na N193 směr Bastia, je možné také dojet přes Corte až do hlavního města Korsiky Ajaccio.

My jsme se vydali vlevo směr Ponte Leccia a po několika dnech zatáčkování bylo pár kilometrů po celkem rovném a rychlém úseku zajímavou změnou. Po cca 20 km s minimálním provozem, jsme odbočili na D47 směr Asco a po dalších asi 5 km pokračovali plynule na D147, která je nejdříve poměrně rovná, ale hned za vesnicí Cabanella se začne horsky klikatit. Silnice vede celou dobu podél říčky L’Asco a příjemně se klikatí, můžu říci kaňonem. Asi na dvou místech jsou větší tůně, kde se někteří cestovatelé koupali. Dál cesta pozvolně stoupá, čím víc se blížíme k vrcholu tím samozřejmě více. Na cestě nás několikrát překvapilo nějaké zvíře, v našem případě několik krav a jeden osel. Krávy po silnici a okolí nejen chodí, ale taky se tam válí. Naštěstí nikde v nepřehledný zákrutě. Celý úsek od N197 je asi 30 km dlouhý a vede až do sedla, kde je parkoviště, restaurace, hotel a lanovka (cca 1400 m n. m.). V zimě je zde možnost lyžování. V restauraci je možné koupit suvenýry a poměrně slušně se najíst za dobrou cenu. To jsme udělali a musím říct, že to bylo opravdu skvělé. Na úseku, kterým se ze sedla Monte Cinta musíme zase vrátit je jen jedna vesnice Asco, kde jsou dvě asi nejostřejší zatáčky. Většinou se snažíme jezdit okruhy, ale tady se prostě jinak jet nedá, něž stejnou cestou zpět. Výhodou je, že kaňon je opravdu krásný a vychutnáte si ho vlastně dvakrát. Silnice až na asi jednu menší část, kde jsou nerovnosti, je perfektní asfalt.
Zpět jsme tedy znovu najeli na N197 a protáhli jsme si to až do Calvi (80 km), tam jsme se moc nezdrželi, protože teplota byla v pozdním odpoledni pořád vysoko a tak jsme vyrazili domů, směr Saint-Florent resp. Patrimonio. Na části úseku D81 před Saint-Florent hořely v kopcích pravděpodobně keře a kouř se táhnul v zatáčkách. Průjezd byl v klidu a bez omezení. Na pláži v Saint-Florent jsme pak ještě při koupání pozorovali, jak hasiči pomocí hydroplánu, kterým nabírali vodu z moře, snaží požár v dálce uhasit. To se jim samozřejmě podařilo a v dálce už byl vidět jen slabý bílý kouř.