Z kempu se do areálu Motorlandu muselo projít podchodem pod závodní tratí, ale nebylo to zase tak daleko. V areálu se klasicky dají najít stánky s jídlem, podia, bary, restaurace, pivní stany, servis H-D apod. V prostorách, které slouží při závodech jako depo, byla možnost zakoupit různé zboží a samozřejmě oficiální trika a doplňky Super Rally 2016. U stánku následujícího pořádajícího klubu Harley-Davidson Club Brno, bylo zase možné zakoupit support triko Super Rally 2017 a k tomu rozdávali plzeňskou dvanáctku.

Protože celý areál byla jedna velká planina, hlavně v kempu to dost foukalo. A když píšu dost, tak opravdu řádně. Kdo neměl přidělaný stan, nemusel
ho najít na místě, kde ho zanechal. Teplota byla díky tomu taky chladnější. Přeci jen jsme byli cca 450 m n. m. Podle místních to tam fouká celý rok.

Alcañiz a okolí.
V pátek jsme se rozhodli, že dáme výlet a netradičně jsme v početné skupině asi 9 lidí vyzkoušeli místní bus přímo z areálu do centra Alcañiz. Spoj fungoval dobře, ale zpátky to jelo až v pozdních hodinách, tak byl v plánu popř. taxík. Po prohlídce města a honosného hradu, to nakonec tak dopadlo a jeden ze tří taxikářu, kterému jsme se dovolali, nás hodil zpátky. Sobotní den jsme zase strávili výpravou k jezeru "La Estanca", které se nacházelo na dohled z kempu, cca 4km. Někdo se jel projet, možností bylo spousty. V areálu byl také samozřejmě program, ale většinou to žilo až večer a v noci. Po třech dnech zábavy a krásného prostředí bylo načase zabalit a vyrazit dál.

 
Etapa 6. Španělsko (hory a moře)
Následující den jsme chtěli dojet k moři a hlavně se po pár dnech zase projet. Vybrali jsme trasu pře hory po N-232 s nejvyšším bodem 1204 m n. m. Po cestě je několik zajímavých míst, zatáček, průsmyků, malé městečko Monroyo a o trochu větší Morella, nad kterou se tyčí obrovská pevnost. Olivové háje a pak už v dálce, ale ještě v kopcích začne být vidět moře. Dojeli jsme až do města Vinaròs přímo na bar na pláži. Dál jsme pokračovali do města Peñíscola a po krátké pauze a porci dalších mořských plodů, které Španělé mají velmi chutné, jsme vyrazili zpět směr Barcelona. Trasu jsme zvolili mimo dálnici po N-340, která se skoro celou dobu točí po pobřeží. Za zmínku stojí delta řeky Ebro a průjezd Tarragonou. Cílem dne byl Calafell s ubytováním na pláži, takže večer jsme strávili v baru na promenádě, vychlazený červený vermut s olivama je velká dobrota. Další den jsme trávili u moře, které bylo ještě docela studené. Odpoledne nastal přesun do asi 60 km vzdálené Barcelony.

Barcelona
Plán byl dojet do Barcelony, nechat motocykly u trajektu, dostat se do centra s tím, že máme dostatek času před odjezdem trajektu a udělat prohlídku města. Všechno to vypadalo, že to vyjde. Taxík z přístavu do centra nestojí tolik, asi 13 Euro. Tady jen pozor na to, že centrum je historické centrum a pak je část Gaudího památek, ta je kousek dál, my jeli tam. Od Gaudího mohutné katedrály jsme si prošli část města s tím, že se budeme vracet pomalu do centra, která je blíž k přístavu. Bohužel těsně před historickým centrem zazvonil telefon a druhá skupina hlásí, že trajekt nejede ve 22:15, jak bylo původně v plánu, ale už ve 20:30. Nevíme proč, nám to neřekla slečna, když jsme si vyzvedávali lístky už odpoledne. Ve 20:30 mělo začít naloďování a to je většinou 90 min. před odjezdem, ale tady byl právě posunutý odjezd už na 20:30. Takže sbohem Barcelono, rychle taxi za 40 minut nám to jede!

Etapa 7. Trajekt
Plavba probíhala podobně jako do Barcelony, jen s tím rozdílem, že jsme na Sardinii byli přes den, takže bylo na co koukat. I počasí bylo lepší, nefoukalo tak a na střeše bylo příjemně. Celou loď bavila parta Indů, kteří zpívali v prázdném bazénu posilněni několika litry Sangrie. Do přístavu Civitavecchia jsme dorazili v podstatě ve stejném čase, jako kdyby byl odjezd z Barcelony v původních 22:15.

Etapa 8. a 9
Z přístavu jsme vyrazili po stejné trase a přenocovali jsme po 160 km v Toskánsku. Večerní jízda Toskánskem byla famózní a plná vůní. Další etapa byla stejná jako při první cestě po Itálii. Počasí bylo super a to i na Brenneru, ačkoliv bylo chladno. Nejhorší úsek byl kolem Mnichova, kde nás poprvé za celou cestu chytnul pořádný liják a jeli jsme skoro 300 km v dešti. Před Rozvadovem se vyjasnilo a domů už bylo všechno za sucha.

Španělsko je krásné a doufám, že se tam ještě na motocyklech podíváme. Podle informací, které máme od ostatních, stojí určitě za to navštívit např. tyto místa: Monserrat, Andorra, Pyryneje a mnoho dalších.

Více fotografií v naší galerii