Rok: 2026
Termín akce: 20. 5. - 24. 5. 2026
Termín cesty: 17. 5. - 25. 5. 2026
Motocykl: Harley-Davidson Dyna
Délka trasy: 2600 km
Poplatky: Most Storebælt 125.00 DKK

Trajekt: rezervace - Scandlines - neděle 24. 5. 2026 Gedser - Rostock 77.00 EUR (doba jízdy 1 h 45 min)

Plán trasy:
Cesta tam:
Praha (D8, A17), Lipsko, Magdeburg (A4, A14), Haannover (A2), Hamburg (A7, A23), Ellerhoop, Hemdingen, Kaltenkirchen, Flensburg (A7), Tønder (E45, 401, 8), Ribe (11), Esbjerg (24, E20), Varde (475, 463, 431), Oksbøl (463), Nr. Nebel (431, 181), Hvide Sande (181), Ringkøbing (15), Struer (28, 509), Vestervig (11, 527), Klitmøller (181), Thisted (181, 557, 26), Skive (26), Silkeborg (52), Horsens (52), Skanderborg/Ry (445), Himmelbjerget, Gammel Rye (461), Yding (453), Ejer Bavnehoj, Østbirk, Jelling, Vejle (409, 442), Fredericia (E45, 28)

Cesta zpět: Odense (28, E20), København (E20), Næstved, Vordingborg (22), Gedser (22, E47, E55), Rostock, Berlin (A19, A24), Lellichow (L14, L18), Berlin (A24, A10), Cottbus (A13, A15), Hoyerswerda (B97), Budyšín (B96), Görlitz (A4), Bautzen, Löbau (156, 6), Liberec (178, 35), Praha (35, D10)

Realita: Vše v podstatě klaplo podle plánu. Rychlý nedělní přesun cca 670 km za Hamburk na první spaní. Pak přesun do Dánska trochu si projet západní pobřeží Jutského poloostrova a vnitrozemím poloostrova přesun na sraz. Pro cestu zpět jsme projeli mosty a do Německa trajektem. Od Berlína jsme zvolili malinko netradiční přesun na Žitavu a Liberec. Z Liberce už klasika dojezd. Celkově to dopadlo super a z devíti dní nám pršelo pouze jeden den.

Etapa 1. Hamburk/Ellerhoop , Německo (670 km)
Po osmi letech jsme vyrazili opět do Dánska. Tentokrát ne, jen tak, ale na slavnou FH-DCE Super Rally®. Protože nás tentokrát vyrazilo šest motocyklů a někdo v Dánsku nebyl vůbec nebo kdysi dávno, ale ne v této lokalitě, chtěl jsme jim ukázat nějaké zajímavosti, které jsme navštívili již v minulosti. Přípravu, rezervace ubytování a cestu nechali všichni na mě a nikdo ani neremcal. To se to pak jede s nadšením. Cestu jsem tedy naplánoval podle sebe a samozřejmě jako vždy, abychom se pěkně svezli a něco viděli. 
Sraz jsme měli v neděli 17. května na D8 na benzince na 5 km směr Teplice/Ústí nad Labem. První etapu cca 670 km jsem zvolil s rychlým nedělním přesunem za Hamburk. Celý dálniční přesun jsem rozdělil na několik cca 150 km úseků a nebyl ani provoz až na Hamburk. Tam to bylo docela zasekaný. V Německu se nesmí a dost je pokutováno průjezd mezi auty v kolonách, a i řidiči na vás troubí a někteří hrozí, ale podařilo se nám to nějak vydržet a za Hamburkem konečně sjet z dálnice do městečka Ellerhoop. Tam jsme měli domluvený přespání. U pivka jsem zbytek výpravy seznámil s etapou na další den a kolem půlnoci jsme šli spát.

Etapa 2. Ribe, Dánsko (250 km)
V noci a ráno pršelo, ale než jsme se pobalili, tak mrak přešel a začalo vylézat slunce. Dnešním cílem bylo krásné dánské město Ribe. Přes Hemdingen, Kaltenkirchen jsme najeli několik km za Hamburkem na A7 na sever směr Flensburg. V dálce bylo docela černo, ale pořád jsme se dešti vyhýbali. Most Rader Hochbrücke, který vede přes Kielský průplav, byl v rekonstrukci a provoz byl stažen do jednoho pruhu, ale i tak byl celkem slušný výhled na plující velké lodě.

Rader Hochbrücke (Raderův most) v blízkosti Rendsburgu, známý také jako vysoký most Rader Insel, je 1498 m dlouhý most, který prochází kanálem Kiel. V Německu je to druhý nejdelší silniční most z oceli po Ruhrtalském mostě.

Na hranicích u benzinky (Pozn. po nechutných jídlech na německých benzínkách je u dánských a hlavně těch s obsluhou velký výběr, většinou se jedná o značku Circle K, ostatní jsou pouze automaty na karty bez obsluhy, dále hlavně pro milovníky kávy, připravte se na to, že v Dánsku není dobrá káva a i je jí docela kýbl) bylo mokro a trochu mžilo, ale podle radaru na západní straně mělo být slunečno a tam jsme za pár kilometrů měli odbočit. Po natankování a lehké svačince jsme pokračovali ještě asi 3 km po dálnici, teď už dánské E45. Na exitu 75 Bov jsme sjeli na silinci 401 na Tinglev, a pak najeli na silnici 8 a před Tønder na silnici číslo 11, která vede až do Ribe. Celou cestu jsme se přibližovali do slunečného počasí.
Dánská rovina, dánský cedule a směrovky už známe. Na silnici 11 na Ribe nebyl na pondělí odpoledne skoro žádný provoz. Do Ribe jsme dorazili chvilku po 14. hodině a zaparkovali přímo u ubytování nedaleko centra.
Ukázalo se, že v pondělí měla zrovna místní hospoda zavřeno, ale kódy na otevření schránek s klíči fungovaly. Po vybalení a malém odpočinku jsme vyrazili na průzkum města. Z naší šestičlenné partičky jsme jen dva už v Ribe byli. Takže hurá za kulturou. Ribe je nejstarší dánské město, rok založení 710. Zachovalé středověké centrum je krásné. Průzkum města jsme zvolili přes Riberhus Slotsbanke hradní kopec s ruinami hradu, místní sochu královny Dagmar (česká princezna Markéta Přemyslovna, dcera Přemysla Otakara I.) si žádný Čech nemůže nechat ujít. Je to kouzelné místo s výhledem na město, a ještě s nádechem "naší" historie. Pak jsme pokračovali dál na historické centrum a u promenády u řeky Ribe jsme si dali večeři v jedné z místních restaurací. Výborná rybí polévka mj. Pak jsme pokračovali dál do úzkých uliček města.
Doporučujeme navštívit katedrálu z 12. století Ribe Domkirke s 50 m vysokou věží, ze které je nádherný výhled na město a okolí. Dále pak Ribes Vikinger (Viking museum), Ribe Vikinge Centre, Vadehavscentrets (výstavní síň o wattovém moři), stará radnice Det Gamle Rådhus aj.

Etapa 3. Nystrup Camp Klitmøller, Dánsko (260 km)
V úterý ráno již byla místní hospoda otevřena, byla možnost snídaně, což jsme nakonec nevyužili, ale byla možnost si dát kávu nebo čaj a usměvavý personál se s námi srdečně loučil.
Dnešním cílem byl Nystrup Camp v Klitmølleru a po cestě pár zastávek. Z Ribe jsme vyrazili po silnici 24 na Esbjerg. Krásná modrá obloha naznačovala, že dneska by to šlo. Cesta na Esbjerg je v pohodě a za cca 30 km už jsme projížděli kolem přístavu a centrem, kde jsme natankovali. Po cca 2,5 km jsme zastavili na parkovišti u muzea Fiskeri- og Søfartsmuseet (muzeum zaměřené na rybolov a námořní dopravu). Kousek od muzea je možné vidět a my jsme si tam také zašli, monumentální socha 4 mužů Mennesket ved havet.

Fiskeri- og Søfartsmuseet je muzeum zaměřené na rybolov a námořní dopravu. Otevřeno bylo v roce 1968 a nabízí expozice věnované historii rybolovu, námořní dopravě, akváriu a místnosti s tuleni. Je to ideální místo pro milovníky námořní historie a zároveň pro rodiny s dětmi, které si mohou prohlédnout živoucí přírodní svět pod vodou.

Mennesket ved havet (Man at the sea) je 9 metrů vysoký bílý památník čtyř sedících mužů. Památník byl odhalen 28. října 1995. Za dobré viditelnosti je vidět na více než 10 km. Sochu vytvořil umělec Svend Wiig Hansen.

Asi po hodině jsme vyrazili dál. Přes silnice 475 a 463 přes vesnici Billum a silnici 463 před městem Verde napojili na silnici 181, která lemuje západní pobřeží a míří až k severu do Hanstholmu. Silnice vede klasickou dánskou krajinou a přes pěkná městečka Outrup, Nørre Nebel a pak Nymindegab. Pak se vše úplně změnilo. Krajina změnila barvu, změnil se porost a vše nasvědčovalo tomu, že jsme najeli na písečnou kosu oddělující zátoku Ringkøbing Fjord od Severního moře. Tento pás je asi 35 km dlouhý a místy široký pouze 1 km. Zhruba uprostřed této kosy leží městečko Hvide Sande.
Zaparkovali jsme na parkovišti u restaurace a prodejny ryb Røgeri. Restaurace nebo v prodejně sendviče z čerstvých ryb můžeme doporučit, je to skvost pro chuťové smysly. Po jídle jsme vylezli na místní památku, která je hned vedle, a to je vysoká duna s bunkrem. Troldbjerg je zajímavé místo s perfektním výhledem.

Hvide Sande je město s hlubokými kořeny v rybářském průmyslu, což je jasně cítit v atmosféře města. Rybářský přístav je srdcem města a fascinujícím místem k návštěvě. Počasí na pobřeží Severního moře může být proměnlivé, takže je vždy dobré být připraven na od všeho trochu. Okolní příroda je dalším velkým lákadlem, rozlehlé duny a divoké Severní moře poskytují fantastické přírodní zážitky. V létě město ožívá trhy a koncerty u kanálu, které dodávají příjemný nádech již tak útulné atmosféře.

Troldbjerg je vysoká duna přímo uprostřed města s fantastickým výhledem a můžete zde navštívit i pozorovací bunkr. Na vrcholu se nachází signální stožár, který byl až do konce osmdesátých let důležitým orientačním bodem pro rybáře na moři. Ukazoval vodní podmínky u vjezdu, aby mohli správně kormidlovat v přístavu. Na konci druhé světové války postavil Hitler na vrcholu Troldbjergu dva bunkry. Jeden byl pozorovací a druhý pro posádku. Pozorovací bunkr měl sloužit jako pozorovací místo v souvislosti s možným vyloděním u Hvide Sande a zároveň poskytovat informace dělostřelecké baterii, která se nacházela ve Stauningu na druhé straně Ringkøbingského fjordu. Tato baterie byla vybavena čtyřmi děly, původně francouzskými z Maginotovy linie. Tato děla měla ráži 19,4 cm a dostřel přibližně 20 km, který měl sahat od Stauningu po Houvig na severu a po Nymindegab na jihu.
Pozorovací bunkr v Troldbjergu v Hvide Sande je otevřený a přístupný a jsou zde také tabule, které informují o poloze.

Pak jsme popojeli asi o 5 km dál po silnici 181 a odbočili k majáku Lyngvig Fyr. U majáku je velké parkoviště, bufet a samozřejmě krámek se suvenýry. K majáku vedou schody a pak je potřeba překonat točité schody v majáku a výlezt na rampu uzkým a nízkým vchodem. Ale výhled je fascinující.

Maják Lyngvig Fyr je posledním majákem postaveným podél západního pobřeží Jutského poloostrova. Byl postaven v roce 1906 a poprvé byl osvětlený 3. listopadu. Motivací pro stavbu byla v roce 1903 tragická nehoda na moři, kdy 24 námořníků přišlo o život. Maják vysoký 38 m stojí na 17 m vysoké duně. Věž má 159 schodů, které vedou k panoramatickému výhledu. Světlo majáku je vidět na míle, za jasné oblohy je viditelnost až 50 km.

Pak už bylo na čase se posunout dál, protože do cíle nám zbývalo ještě asi 150 km. V minulosti jsme to jeli celé po 181, ale v jedné části se musí jet přívozem. Tentokrát jsem zvolil trasu přes most. Takže jsme přes silnice 15, 28, 509 a 11 dorazili do města Struer, kde jsme natankovali a pokračovali dál přes most Oddesund.

Oddesundský most se klene nad Limfjordem a spojuje Thyholm s pevninou poblíž Strueru. S délkou 490 metrů vede železniční i silniční doprava a je pozoruhodným příkladem dánského inženýrství. Oddesundský most, postavený Dánskými státními dráhami (DSB) v letech 1935 až 1938, spojuje Thyholm se severozápadním Jutskem. Most zahrnuje 30metrové zvedací pole, tři oblouková pole o délce přibližně 70 metrů a šest polí o délce přibližně 35 metrů. Zvedací pilíř byl v letech 1991/92 vyztužen betonovými a ocelovými piloty a současné pilíře byly odlity jako kesony jižně od mostu a renovovány v letech 1992 až 1996. Most je důležitým dopravním spojením a výrazným orientačním bodem v krajině severozápadního Jutska.

Zanedlouho jsme ze silnice 11 sjeli a přes silnici 527 přes krásný dánský venkov vesnice Ydby a Vestervig najeli znovu na silnici 181. V téhle fázi silnice lemuje Národní park Thy.

Národní park Thy je nejstarší národní park v Dánsku, drsná pobřežní divočina, kde můžete prozkoumat více než 200 km² stezek pěšky nebo na kole, které vedou písčitými lesy, dramatickými dunami a širokými písečnými plážemi. Můžete se také vydat autem k mnoha nejpůsobivějším památkám a atrakcím Thy nebo se vydat na prohlídku na koni. Park je zdarma, otevřený celý den, každý den a snadno se projede během jedné návštěvy.

Po příjezdu do kempu nás přivítali na recepci, že už na nás čekají a co si dáme. Na spláchnutí pivko a ještě nám dali pár koláčku z místní pekárny něco jako "welcome drink". V tomle kempu všechno funguje a personál je moc milý a nic pro ně není problém. Od roku 2018, kdy jsme zde byli naposledy tu přibylo pár chatek a nový blok wc a sprch. Samozřejmě všude čisto a klídek.

Pozn. Ceny v Dánsku v restauracích jsou většinou 2x až 3x vyšší než u nás, ale pizza se dá koupit i za 110 DKK (cca 300 Kč), ubytování v kempu v chatce může vyjít dráž než ubytování v hotelu/penzionu, ale má to svoje kouzlo.

Po spláchnutí cesty jsme se z recepce rozjeli ubytovat do mini chatek a pak jsme vyrazili k moři. Moře, a hlavně pobořený bunkry jsou od kempu asi 500 m. Nejdříve se jde asfaltkou a pak písečnou dunou. Severní moře bylo studený, ale stejně se někdo našel, kdo tam skočil.

Klitmøller je malá rybářská vesnice v národním parku Thy, kde je spousta aktivit pro surfování. Celkem 31 registrovaných surfařských míst na západním pobřeží Jutska v Thy – od Agger Tange na jihu až po kousek severně od Hanstholmu – je známých jako Cold Havaj.

Večer jsme lenošili před ubikací a probírali zážitky z dnešního dne a probrali jsme cestu na další den, kdy nás čekal přesun na Super Rally.