Rok: 2009
Motocykl: Sportster
Délka trasy: 138 km
Poplatky: pozor na pojištění!! Na přechodu Vás donutí uzavřít havárku, pokud nebudete dostatečně odolní. Plán trasy se tentokrát slučuje s realitou, přechod do Černé Hory z Albánie na přechodu Bajraku - Drume, průjezd Podgoricou a následně do Boky Kotorské na trajekt a šup Chorvatsko.

Realita: na hranicích s Černou horou jsme měli kupodivu víc problémů než v Albánii, tentokrát nešlo o „zločinecké bandy“, ale o úředního šimla. Trvali na tom, že musíme mít havarijní pojištění, kontrolovali nám technickou a museli jsme mít i formulář Záznam o dopravní nehodě v angličtině. Já havárku ukecala, pár kluků si muselo uzavřít a hned zaplatit smlouvu, sice krátkodobou, ale stejně je to vyšlo na 16 Eur. Pán pojišťovák měl stoleček hned vedle celnice, tomu se říká business.

No nic, po hodince nás pustili přes hranice, projeli jsme Podgoricou, stočili jsme to k Jadranu a už byl čas na to se rozhlížet, kdeže to budeme spát. Kupodivu, jsme neměli problém v Rumunsku ani v Albánii, ale v Černé hoře ano. Jeli jsme, koukali na kempy, penziony i hotely a nikde nic, safra, už byla tma. Byli jsme kousíček nad mořem nad Budvou a byla tma tmoucí, okolo lesy a na hodinkách deset večer. Udělali jsme zastávku s tím, že vymyslíme, co podnikneme. Byli i návrhy, že zaklepe na nejbližší domek a požádáme o ubytování. Nad námi v lese svítil nádherný zámek, tak ten jsme hned zavrhli, protože jsme netušili jak se k němu dostat, byl kdesi v lese a netvářil se jako hotel nýmrž jako usedlost místního bosse. Tu z lesa vyjelo velké auto, ze kterého vystoupil pohledný chlapík s ruským přízvukem, pozdravil se s námi, přejel nás rentgenovým pohledem a nabídl nám nocleh v tom kouzelném zámku v lese za 50 eur na hlavu se snídaní. No láce to nebyla, to je fakt, ale když není kam hlavu složit, peněženka se prostě musí smrsknout. Nelitovali jsme jediné peny, stálo to zato! Skvělé pokoje, úžasné jídlo, bomba.

Ráno jsme si do namířili na trajektík, který nás převezl do Chorvatska v obci Boka Kotorská. Cesta už byla skvělá, místy až nudná po tom všem co jsme měli za sebou.

Co více k Černé hoře, silnice, lidi, všechno jako v Chorvatsku, kde byl už snad každý z nás.