Rok: 2009
Motocykl: Sportster
Délka trasy: 582 km
Hranice jsme překročili vlastně přeplavili z Rumunského Calafatu do bulharského Vidinu. Na hranicích si nás překontrolovali a mohli jsme v klidu čekat na trajekt (jak jsme měli v Rumunsku v plánu, že bych jela na jiné doklady, tak to by fakt neklaplo, ženskou na motorce kontrolovali opravdu důkladně).

Přeplavení klasika, i když jsme od kamaráda později slyšeli, že Dunaj umí být pěkný prevít a že zažil ošklivé vlny z kterých bylo i dvoumetrových chlapům úzko.

No, každopádně, teď už se můžete dobrodružství s broděním vyhnout a současně ušetřit, protože byl dostavěn most. Poplatek za přejezd mostu je šest eur, za trajekt jsme platili tuším 26 eur. Otázkou je, jestli už trajekty náhodou nezrušili pro nadbytečnost.

V každém případě cesta podél Dunaje do Calafatu je neopakovatelná, je pořád na co koukat.

Tak teď konečně k Bulharsku.

Jeli jsme přes celé Bulharsko v severojižním směru. Silnice v Bulharsku, ale i v Rumunsku jsou většinou skvělé, vícepruhové, nové nebo v rekonstrukci – vše za peníze EU. Předpokládám, že teď už mají dostavěno a průjezd Bulharskem bude parádní. Pro nás byl největším problémem obchvat Sofie, na silnicích bylo znát, že dostávají nafrak, vyjeté koleje od náklaďáků byly opravdu dost a provoz byl hodně hustý. Ale i tady se staví a místy měli dokončeny šesti i osmipruhé dálnice, které se zužovali na okresní silničky.

Říkali jsme si, že Bulharsko bude o kousek kultivovanější než Rumunko, bylo opravdu jen o kousek. Předměstí a vesničky měly také svá géta kde dominovaly domky postavené z vlnitých plechů a v okolí byl poměrně nepořádek. Každopádně lidi byly fajn.

Při průjezdu vesničkami nám lidi mávali, bylo to místy až dojemné.

Jeli jsme ten den durch až do Tessalônicy (Soluně), Bulharsko – Řecké hranice jsme překročili  Kulata - Promachónas. Tady jsme tuším ani nestavěli, prostě jsme to projeli. I když si matně vybavuji, že jsme mírně v Kulatu bloudili, měli to tam pravzláštně značené.

Závěrem, Bulhar je fajn.