Etapa 8. Heslinky, Finsko (260 km)
Z Himosu jsme se vrátili na 9/E63 směr Jämsä a po 7 km jsme odbočili na silnici 24 směr Lahti. Cílem dnešního dne byl přístav v Helsinkách a trajekt do Stockholmu. Samozřejmě jsme si chtěli projet i část Finska a něco taky vidět. Podle všeho, co jsme zjistili během srazu je Finsko všude skoro stejné.

Liší se až sever země, kde je hlavně Laponská část úžasná, ale asi ne úplně na výlet na motocyklu. My jsme si chtěli projet několik zajímavých silničních úseků, a i se někde zastavit. V plánu bylo pár cílů, ale postupně.
Silnice 24 na Lahti jede krásnou krajinou. Počasí nám přálo a po pár kilometrech už byla silnice zase suchá, takže jsme zastavili u benzínky na snídani a dali rychlý kafe a sendvič. Celý úsek až do Lahti se jede podél nejdelšího a druhého největšího jezera ve Finsku. Jezero Päijänne má rozlohu 1080,63 km², je 140 km dlouhé a 28 km široké. Délka pobřeží je přibližně 3700 km včetně ostrovů. U Lahti ještě pořád na silnici 24 asi 5 km od nájezdu na dálnici E75 směr Helsinky jsme ještě natankovali u benzinky, kde bylo několik skupin motorkářů. Po dálnici E75 ve směru na Helsinky jsme ujeli asi 17 km a sjeli jsme zase na okresky směr Orimattila a směr Tönnö. Tady jsme zastavili u celkem normálního mostu, ale most Tönnön silta je most přes řeku Porvoon, který je první obloukovým mostem ve Finsku a nejstarším dochovaným železobetonovým mostem.

Most Tönnön silta byl dokončen v roce 1911. Délka 37 m, šířku 6,5 m a volný otvor pod mostem 22,5 m.

Po průzkumu okolí jsme vyrazili dál a silnice 1631 a následně 1635 se krásně vlnily krajinou a pořád se opakovalo nic, nic, les, les, domek, strom, nic, nic, les, strom, domek atd. Ale bylo to super. Silnice opravdu perfektní a provoz minimální. Nakonec jsme asi po 30 km zastavili na malém parkovišti u lesa kde se měly skrývat tajemné díry z dávných dob.

Hiidenkirnut jsou do žuly vymleté díry, ve kterých za poslední doby ledové vířilo kamení a štěrk. Nejhlubší z nich pak má až neuvěřitelných deset metrů do hloubky.

Pravděpodobně se zde platí za vstup a asi i za parkování, ale v tuhle dobu jako všude nikde nikdo, takže přístup volný. Prošli jsme stezkou po hřebeni a došli až k železné bráně s výhledem na řeku Porvoo, kde začíná vstup na svah, kde tyto vymleté díry jsou. Většina z nich byla plná vody. Ale určitě to stojí za to. Všude je poměrně dost komárů, ale to ve Finsku všude.
Dál jsme pokračovali po silnici 1635 a po asi 10 km jsme najeli na silnici 55 směr Porvoo, naší další zastávku. Do města to je asi 16 km a město rozhodně stojí za návštěvu. Tady na nás dýchla historie. Projeli jsme centrem až ke katedrále. Už přejezd přes most s výhledem na říční domky je krásný.

Porvoo švédsky Borgå je malebným jihofinským městečkem ležícím zhruba 50 kilometrů od Helsinek. Jeho základy pocházejí už z počátku 13. století a městem je oficiálně od roku 1346, čímž je po Turku druhým nejstarším finským městem. Porvoo stojí u řeky, na konci hlubokého zálivu, a v nynější době je proslulé především svou zachovalou historickou zástavbou. Porvoo si jako jedno z mála dokázalo uchovat část své původní krásy, nynější staré město s malými domky a klikatými uličkami. Na jihu staré město kontrastuje s empírovou čtvrtí vystavenou za ruské nadvlády jako kontrast oproti staré švédské výstavbě. Skutečným klenotem Porvoo a nejtypičtějším cílem fotografů jsou ale červené skladištní budovy na břehu řeky. Byly vystavěny v průběhu 18. století a sloužily k vykládání nákladů obchodních lodí a jejich překládání. Zřejmě nejkrásnější výhled na tuto část města vám poskytne most na Mannerheiminkatu.

Po prohlídce města jsme vyrazili dál, a protože čas odjezdu trajektu se blížil najeli jsme hned za Porvoo na dálnici E18 na Helsinky. Čím víc jsme se blížili k Helsinkám, tím byl větší provoz a po najetí na E75 už to bylo hustší. Nejvíce pak byl provoz při průjezdu městem, protože Olympia Terminal se nachází až na konci E75 v jižní části města. Při check-in nebyla žádná fronta a už si nás řadili za druhou řadu motocyklů. Nalodění a přikurtování proběhlo v pohodě.

Etapa 9. Stockholm, Švédsko (Trajekt - 550 km / doba jízdy 17 h)
Plavbu z Helsinek do Stockholmu už jsme kdysi absolvovali, ale vyplutí s výhledem na okolní ostrovy, stavby nebo třeba pevnost Suomenlinna je naprosto úžasný. Takže jsme hned po nalodění dali rychlou sprchu a vyrazili na střechu lodi na pivko a na výhled ještě před vyplutím.
Samozřejmě loď opět okupovalo několik velkých skupin motorkářů a my jsme po večeři trávili několik hodin zašitý v závětří s celou partou a probírali všechno možné. Pak jsme ještě zavítali na taneční zábavu, která plavbu provází. Někdy po půlnoci jsme zapadli do kajut a někomu jsme museli i pomoc najít cestu a uložit ho. Trajekt ve švédském Stockholmu přistával v 9:30.

Etapa 10. Karlskrona, Švédsko (500 km)
Trajekt připlul přesně a za necelou půlhodinku jsme se vylodili a vyrazili na další etapu. Naštěstí průjezd městem byl plynulejší než minulý týden, takže jsme se vymotali poměrně rychle. Vyrazili jsme po dálnici E20/E4 směr Helsinborg/Göteborg, ale plán byl ujet kus a pak to vzít středem Švédska do přístavu v Karlskroně a dál trajektem do Polska. Cca 225 km po dálnici byla dost hrůza, poměrně foukalo a moc nás to nebavilo. Byl jsem rád, že trasa byla naplánována, tak že z dálnice vypadneme a nemusíme po ní jet přes celý Švédsko na Trelleborg, jako většina.
Na EXITu 108 jsme sjeli na silnici 32 směr Vetlanda a začali jsme se kochat švédskou přírodou a malými městy. Od výjezdu z dálnice až do přístavu to bylo cca 270 km. Trasa byla super a bylo na co koukat. Provoz byl minimální a popř. se dalo dobře předjíždět. Za městečkem Sunhultsbrunn jsme potřebovali natankovat, a přestože benzínka vypadala dost použitě a jako by jí někdo před chvíli vybral, tak vše fungovalo, ale samozřejmě klasicky bez obsluhy. Před Vetlandou jsme najeli na silnici 47 projeli městem a pak jsme odbočili na silnici 28 už s ukazatelem na Karlskrona a pokračovali přírodní trasou. Některé úseky byly dost zajímavé a nebylo tam nic, jen pole louky a lesy nikde ani člověk, vozidlo a ani žádný domek. V jednom hornatějším úseku zdržovalo provoz zvláštní vozidlo s přívěsem. Vypadalo to jako z nějaké švédské krimi série. Několik aut se ho snažilo nějak předjet, ale zvláštním kličkováním jim to nebylo moc dovoleno, takže jsme se nechtěli pouštět do nějakých riskantních akcí. Nakonec jsme zastavili ve vesnici Lenhovda a dali občerstvení u kiosku.
Do cíle nám zbývalo asi 100 km. Počasí se začalo měnit. Podle meteoradaru po cestě pršet nemělo, ale přes Balt se táhnul nějaký déšť a tady už to zasáhlo i část pevniny a bylo pod mrakem. Hlavně se poněkud ochladilo. Do přístavu jsme dorazili včas a netrvalo dlouho a už nám dávali povel k nalodění. Po ubytování jsme se šli nejdříve podívat na palubu, kde dost foukalo a byla zima. Takže sbohem Skandinávie.

Etapa 11. Gdyně, Polsko (Trajekt - 330 km / doba jízdy 13 h)
Trajekt do Polska vyplul na čas. Nakonec jsme zašli na záď do závětří a pozorovali švédské břehy a ostrůvky. Zajímavá je třeba strážní opevněná věž Godnatts fästningstorn, která byla postavena v letech 1857 - 1863 pro vojenskou bezpečnost vjezdu do přístavu. Na lodi se samozřejmě dalo využít služeb klasických věcí od restaurací, obchodů apod. Zašli jsme na večeři a něco málo jsme nakoupili ve free shopu. V závěru jsme dali dvě pivka a celkem brzy šli spát. Ráno nás čekala poměrně dlouhá etapa přes celé Polsko.
Etapa 12. Teplice nad Metují (650 km)
Výjezd z trajektu zase proběhl chvíli po přistání, takže jsme vyrazili asi v 8:00 z přístavu v Gdyni. Dneska už šlo opravdu jen o přesun a v plánu nebylo nic. Z přístavu jsme vyjeli podle šipek rovnou na výpadovku S6 ve směru na Szczecin/Gdańsk/Łódź/Warszawa, která se napojí za městem Gdańsk na částečně zpoplatněnou dálnici A1. Tato dálnice je velmi kvalitní široká a vede pořád v podstatě rovně směrem k jihu. Provoz na ní nebyl ani veliký, ale bylo potřeba si dávat pozor na rychlostní šílence co myškujou a předjíždí i pravým nebo odstavným pruhem. Celý úsek po A1 byl asi 330 km a kolem větších měst byl provoz. Zastavovali jsme poměrně často, protože bylo i dost vedro a bylo nutný doplňovat tekutiny, takže po cca 130 km jsme většinou dělali krátké přestávky. Za Lodží, kde už byl provoz docela šílený jsme na EXITu 24 sjeli na S8 směr Wrocław. Tady nás čekalo asi 200 km a taky to nebylo úplně krásný provoz byl stále hustší až nakonec kolem Wrocław, kde už se S8 změní v A8 se provoz úplně ucpal a museli jsme se trochu kličkovat. Nakonec jsme sjeli na okresky a přes malá města a vesničky kolem Valbřichu jsme překročili hranice nad Adršpachem a poslední večer jsme strávili u známých v Teplicích na Metují. Musím říct, že cesta byla skvěla a docela jsme si spravili chuť po tom dálničním masakru. Přejezd do ČR přes malý přechod Zdoňov a úzké polské cesty v této oblasti jsou perfektní.

Etapa 13. Praha (170 km)
Poslední etapu asi nemá moc co popisovat. Z Teplic jsme vyrazili klasicky přes Náchod na Hradec a dál po D11 směr Praha.