Rok: 2009
Motocykl: Sportster
Délka trasy: 668 km
Dálniční známky: Rakousko 10 dní 5 Eur což je nyní asi 135 Kč
Maďarsko: 2 975 HUF / což je v přepočtu asi 258 Kč na týden

Plán trasy: start Prachatice dále Vídeň, hlavní sraz s druhou polovinou skupiny v Maďarsku na první pumpě MOL budapešťské dálnice M1 za hranicemi Slovenska, pak Budapešť a následně na hranici se Srbskem – přechod Röszke a pak Srbsko, kde bylo dojednané ubytování. Potřebovali jsme urvat pokud možno za ten den co nejvíce kilometrů, takže jsme jeli hlavně dálnice, tedy kromě ČR a kousku Rakouska.

Realita: první skupina, která vyjížděla z Prachatic a ve které jsem byla, nabrala cestovní tempo. Před Rakouskem jsme si koupili dálniční známky, které jsme si všichni řádně nalepili na vidlice až na mě, která si ji nalepila na trubku vidlice. Na benzínce v Maďarsku jsme byli načas, cestou jsme dostali zprávu od druhé skupiny, že se maličko opozdí, „ha, už nám to začíná“. Oni se asi hodně opozdí a já mám postříkanou mašinu od oleje a kalhoty taky, safra, že by závada? Nakonec jsme na pumpě byli jen o chvilku dřív, ale alespoň jsme si v klidu dotankovali nejen nádrže, měli tam luxusní gulášek a co víc, mluvilo se tam lámanou češtinou, což nás potěšilo. Nakoupili jsme dálniční známky - tedy paragony, protože Maďar týdenní známky nemá vytištěné.  A ve 13:00 hod. natankovaní, občerstvení a tudíž spokojení jsme razili směr Srbsko, kde na nás měl čekat příjemný hotýlek. Člověk míní a člověk mění. Na hranice jsme dorazila někdy k večeru, což bylo fajn, dle časového harmonogramu krásně stíháme. Jenže, kromě nás mělo do Srbska namířeno obrovské množství Turků, Srbů a Maďarů. Což pro motorkáře není problém, pokud se ovšem dá projet. Takže jsme velký kus fronty sprostě předjeli, ale asi tak dvěstě metrů před hranicemi jsme už neměli šanci. Nevadí, to už dáme. Bylo ohromné vedro, mašiny jsme měli přehřáté a při asi pátém startu při popojíždění kámoš zahlásil, že nemůže nastartovat, safra. Nechali jsme jeho stroj vychladnout, sháněli jsme startovací kabely, no nic nepomohlo. Každopádně jsme byli nerozumní a Glidu jsme dotlačili až k celníkovi, který milého kamaráda poslal s občankou do háje.

Takže: „můžu vycouvat zpět do Maďarska?“
„ne, nastartujte, objeďte to tady těch 150 metrů a vraťte se“
„nestartuje mi mašina“
„to máte blbý, tak tlačit“

„nemůžu ty tři metry přeci jen vycouvat?“
„ne“

Co k tomu dodat, naložená glide na deset dní je naložená glide, takže kdo měl ruce pomáhal, nemluvě o tom, že jsme tlačili přes retardéry a mezi betonovými zábranami. Máme dotlačeno a chceme ze Srbska do Maďarska, podotýkám, že jsme byli atrakce, díky nám se na deset minut na celnici zastavil provoz, nevěřila bych, kdybych tam nebyla.

„předložte doklady“
„teď jste nás odbavovali, ještě jsme ani nebyli pořádně v Srbsku“
„Doklady, něco k proclení?“
„ne, jen věci na cestu, vždyť se tady nedá ani nic koupit“
„co máte v těch brašnách?“
„věci na cestu“

Buzerace neskutečná, pan celník velmi odborně skouknul brašny a vaky, které jsme měli připevněné k mašinám, jeho ruka šátralka se prohrábla našema spoďárama, fuskama a náhradním oblečením a asi po patnácti minutách nás laskavě propustili zpět. Toliko Srbsko. Ovšem co jsme viděli po zbytek dne, kdy jsme čekali na odtah nemocné glajdy nám úplně vzalo chuť se do Srbska kdy vydat. Kontroly byly neskutečně důkladné, rozebírali tam auta, zabavovali všechno to, co se dá zpeněžit, hrůza. Takže plán přespat v Srbsku byl zmařen, během čekání na odtah, který nám zajistil HOG asistanc do Szegenu jsme vymysleli náhradní cestu směr Řecko. HOG nám naštěstí v jedenáct večer sehnal i hotel s dvorem pro mašiny. Kolem půlnoci jsme se ubytovali, hladoví a utahaní jsme se vydali do města hledat jídlo, naštěstí jsme hned našli Mekáč, tak po jídle a nějakém tom pivečku jsme to zabalili a šli konečně ve dvě ráno chrnět. Ráno jsme v lázeňském městečku krásně posnídali na kolonádě a vydali jsme se za marodem do servisu. Pan majitel měl jen jednu nohu, místo druhé měl tyč, to mu ovšem nevzalo chuť nejezdit, upravil si tříkolku a drandil jako o život. Říkali jsme si, že jsme v dobrých rukách, taky jo, sice neměl náhradní díl – relátko, ale to ho neodradilo, odmontoval ho z jiné glajdy, prostě pašák. Mě ještě vyměnil za 54 eur prasklý simering a my mohli vyrazit směr Rumunsko.
Co dodat, Maďarsko je fajn.